Rozhovor s Gazym  o tom, jaké to je být cestovatelem na full time

22.04.2018

Ahoj, Gazy, můžeš se našim čtenářům               v krátkosti představit? Čím se živíš, a jaké jsou tvoje koníčky a zájmy?

          Ahoj, jmenuji se Jan Gazur, je mi 28 let a přátelé mi říkají přezdívkou Gaza. Mezi moje záliby patří sport a cestování, což je důvod proč si tady dneska spolu píšeme. S prací v Česku jsem skončil v květnu roku 2016 a od té doby už jen cestuji a vydělávám si na cestách různými způsoby.

Víme, že jsi vášnivý cestovatel. Co tě naučilo cestování? Změnilo nějak zásadně tvůj pohled na některé věci?

         Cestování můj život určitě hodně ovlivnilo. Dalo by se říct, že od mojí první velké cesty na 3 měsíce po Jihovýchodní Asii jsem byl definitivně rozhodnutý, že nechci nadále pracovat v ČR a chci cestovat. Cestování podle mě otvírá mysl a napomáhá vidět věci z odlišných úhlů. Když vidíš, jak jsou někteří o poznání chudší lidé v Asii šťastní a porovnáš to s naší západní civilizací, tak ti dojde, že si za peníze štěstí opravdu nekoupíš. Kolikrát jsou ti nejchudší lidé ochotni se s tebou rozdělit i o svoje poslední jídlo.

Jaká země Tě nejvíce nadchla a proč? Co jsi    v ní zažil?

          Těžko říct, která mě nadchla nejvíce, protože každá nabízí něco jiného. Jako milovníka přírody mě nejvíce nadchl Nový Zéland. Strávil jsem tam víc než rok svého života a navštívil ty nejhezčí místa. Díky woofingu jsem se dostal i na místa, kam bych se jinak nepodíval a potkal lidi, které bych bez toho zřejmě nepotkal. Zéland je tedy pro mě tou nejhezčí zemí po této stránce a navždy bude mít místo v mém srdci. Z Evropy se mi nejvíce líbil Island - země vodopádů a také Švýcarsko. V Asii je každá země jiná, hodně na mě udělala dojem Barma (Myanmar), ale Asie je pro mě celkově místem, kam se bude rád vždycky vracet. JV Asie má jednu lepší zemi než druhou a je těžké vybrat tu nejlepší. Z Blízkého východu si zase nejvíce cením návštěvy Iráku, protože navštívit ho v těchto létech je spíše velkou kuriozitou a také Íránu. Je to nádherná země s velmi pohostinnými lidmi. Jsem nesmírně vděčný, že jsem měl tu možnost strávit dovolenou v Perské říši, která se zatím vyhýbá válkám, ale pokud je člověk vnímavý a vidí co se děje ve světě a konkrétně v Sýrii, tak ví, že je to poslední země v regionu, která je na seznamu a kam se bude šířit západní "demokracie" dále. Jednou mi v metru v Teheránu jeden starší pán řekl, abych vyřídil tady u nás, že jsou to milí lidé, a že nechtějí válku, že nikomu nic neudělali. Proto bych rád prostřednictvím tohoto rozhovoru poslal vzkaz dál. V Americe jsem zatím nebyl, takže o ní zatím referovat nemohu, ale mám v plánu ji procestovat příští rok. No a Afrika mě čeká na seznamu jako poslední.

V jaké nejnebezpečnější situaci ses na svých výpravách ocitl?

Nejnebezpečnější situace ve které jsem kdy byl, byla určitě ta v Šanghaji. Jeli jsme s Dannym na 3 měsíce do JV Asie a na přestupu v Šanghaji nás okradla Čínská mafie. Ani jsme nedoletěli do naší první destinace v Malajsii a už jsme byli chudší o 30 000 Kč. Nějaké slečny nás nalákali na levné pivo do baru, ze kterého už jsme se nedostali. Lépe řečeno dostali až po zaplacení výše uvedené částky. Tenkrát nám naúčtovali částky jako 45 000 Kč za oříšky, 90 000 Kč za whisky, kterou jsme si ani neobjednali apod. Celková částka se vyšplhala na 200 000 Kč!!! Bylo jich na nás osm v místnosti bez oken, Danny měl ruku v sádře a vyhrožovali nám, že pokud nezaplatíme, ztratíme se ve velkoměstu a nikdo nás nikdy nenajde. Docela jsem tomu věřil. Vykoupili jsme se a při odchodu se nás hlavní boss ptal, co máme teď v plánu. Řekli jsme mu, že jdeme na to pivo, který jsme měli celou dobu slíbený a on vytáhl peněženku, vytáhl z ní v přepočtu asi 1200 Kč, dal nám je na cestu a posadil nás do taxíku. Byla to velice drahá zkušenost, ale dneska na to vzpomínáme s úsměvem.

Co by jsi doporučil začínajícím cestovatelům? Nějaká rada, za kterou by jsi byl v minulosti vděčný?

         Začínajícím cestovatelům bych určitě doporučil, aby se nebáli udělat první krok - ten je nejdůležitější. Pak už to jde všechno samo. Jestli jsi cestovatel/ka zjistíš brzy. Znám lidi, kteří chtěli vycestovat a nikdy to neudělali. Do dneška sedí v tý samý práci jako tenkrát, stěžují si a hledají výmluvy, proč to nešlo a nejde. Já ale vím, že dneska žijeme ve skvělé době a cestovat nikdy nebylo jednodušší. Stačí vykročit ze svojí komfortní zóny a otevře se ti celý svět. Nejčastější výmluvou bývá, že na to nejsou peníze nebo že se mnou nikdo nechce jet. To je podle mě lež. Je jednodušší říct, že na to nemám peníze, než hledat pravou příčinu. Podle mě je za vším jen strach. Strach z neznámého, co budu dělat sám v cizí zemi? Přijdu o svojí práci, kterou sice nemám rád, ale je to něco, co dobře znám, tam mi nic nehrozí. Na cestách je nebezpečno a cestování stojí spoustu peněz. Navíc se mnou nikdo nechce jet a neměl bych to s kým sdílet. Cestovat po Evropě může dneska každý. Za 2200 Kč jsme si koupili s kamarády osm letenek po Evropě a do Maroka. Někdo ty samý peníze utratí za jeden večer v baru, jiný za měsíc za sladkosti, ve fastfoodech a někdo za oblečení. Je to všechno o prioritách, které si dáváme. Tenhle svět je úžasnej, je na něm tolik krásných míst, kultur, lidí... V Asii stojí jídlo na ulici 30 Kč a přespat se dá za 150 Kč - to není moc. Cestování je opravdu skvělá investice. Nelituji ani jedné koruny, kterou jsem do cestování investoval. Je to investice, kterou vám už nikdo nevezme, a zážitky si ponesete do konce života. Značkové oblečení vydrží pár sezón, ale za pět nebo deset let si nebudete říkat, jak pěkný značkový svetr jste tenkrát měli, ale spíš budete vyprávět o lidech, které jste na cestách potkali nebo o místech, které jste navštívili. Dneska potkávám na cestách Němce, kterým je 18 nebo 19 let a odletí na druhou stranu zeměkoule, aby se postavili na vlastní nohy. To opravdu obdivuju, protože když se podívám kde jsem byl já v 18 letech, tak se to nedá porovnávat. Jasně, Němci mají 4x vyšší platy a některým to zaplatili rodiče, ale znám takový, kteří vydělávali na brigádách 9 €/hod a zaplatili si to celé sami. Odletěli na druhý konec světa sbírat ovoce a zažili tolik dobrodružství, o kterém by si jiní mohli nechat zdát. Vždycky to není jen pohádka, ale je to něco, pro co se vyplatí trochu riskovat. Je to ta nejlepší investice do života. Takže moje rada zní, pokud chcete něco uskutečnit, jděte si zatím a udělejte to. I kdyby se to nepovedlo podle Vašich představ, nikdy toho nebudete litovat. Nelituju ani těch peněz v Šanghaji. Jen mě trochu mrzí, že doma nemám tu účtenku - nechal bych si ji zarámovat a pověsil si ji do svého pokoje.

Máš nějaké tipy na webové stránky, přes které kupuješ levné letenky nebo hotely?

         V Česku je několik cestovatelských webů, které sdílejí akční letenky. Nejraději mám cestujlevně.com a Honzovyletenky.cz, ale těch webů je více. Vyhledávač letenek AZ Air, kiwi.com a momondo . Poslední dva zmíněné používám na vyhledání spojů, ale nenakupuji přes ně. Spíš se většinou podívám, kam bych mohl levně letět, občas mi to nabídne spojení, o kterých jsem vůbec nevěděl, a pak už si to celé zarezervuji sám přes dané letecké společnosti.

Jaké máš další plány? Kam se chystáš na další cestu?

         V současné době si jedu splnit svůj velký plážový sen do Francouzské Polynésie. Ze seznamu si odškrtnu Bora Bora a několik dalších a stejně hezkých ostrovů. Krom toho navštívím i Cookovy ostrovy a pak se pomalu přes Asii budu vracet na léto do Čech.

Máš ještě nějaký cestovatelský sen, který sis zatím nesplnil?

           Těch je určitě spousta, ale tím největším je asi Antarktida. Ta by mohla přijít na řadu hned po Jižní Americe, ale ve hře je spousta proměnných. Dražší už je asi jen výlet do vesmíru, ale pevně věřím, že se mi na ní podaří našetřit peníze příští rok v Kanadě, kam jsem nedávno dostal víza. Od přednášky Karla Wolfa, který pořádá největší cestovatelský festival Kolem Světa na ní často myslím. Nedávno jsem pracoval v jednom Bed & Breakfast v opuštěném koutu Nového Zélandu. Za jednu noc se tam platilo tolik, kolik u nás v Hiltonu, takže tam jezdili jen bohatší lidé. Pro zajímavost tam bydlel třeba i Frodo a Legolas z Pána Prstenů, kteří tam bohužel nebyli v dobu kdy já, ale v době natáčení Pána Prstenů. :D Výhodou této práce ale bylo, že jsem s nimi mohl každý večer večeřet u jednoho stolu a povídat si s nimi. Skoro každý z nich navštívil Antarktidu a někteří se dokonce potkali právě na cestě tam. Okamžitě jsem věděl, že to není jen náhoda. Za pár let se přiřadím do tohoto VIP klubu a svůj sen si splním. Zatím na to nemám našetřenou ani korunu, ale pokud máš nějakou cestovatelskou vizi a chuť ji uskutečnit, tak nic není nemožné.

Přejeme Ti mnoho pěkných zážitků na tvých cestách, a aby se Ti tvůj cestovatelský sen splnil! Tým Backpackstories

Pokud Vás Gazyho příběh zaujal, určitě neváhejte navštívit jeho FB stránku:

https://www.facebook.com/cestovanibezcenzury/

nebo se podívat na jeho webovou stránku na adrese: https://www.cestovanibezcenzury.cz/,

kde se dozvíte, co v které zemi zažil.